Smolná Lesná... Tak na ní budeme ještě dlouho vzpomínat. Nikdy jsme na závodech na Lesné nebyli, neb to jsou pro nás 4 hodiny cesty a po zážitcích z toho víkendu na ní nebudeme mít jen krásné vzpomínky, takže kdo ví, kdy sem zase zavítáme. Jet jsme museli, protože se oba s Jakubem chceme kvalifikovat na MS IFSS do Švédska. Já mám v kategorii další 3 závodnice, Jakubova kategorie je obsazená ještě víc, takže musíme na kvalifikační závody, jimiž jsou právě Fitmin Lesná a za 14 dní Manmat canicross okolo Hradce (tak aspoň ten mám za humny). Jakub se chtěl kvalifikovat se Shenzinkou v kategorii SC-1 (koloběžka s 1 psem), ovšem jak říkám, smolný víkend...

Vykloubený prst, zpackaný víkend, co dál...

O Jakubovi a Shenzince byl celý tento víkend. Jakub se rozhodl po delších problémech s ITBS syndromem zkusit pro letošní mezinárodní závody kategorii SC-1. Konkurence v této kategorii je však v ČR neskutečná. Na MS do Švédska se přihlásil nadlimit závodníků, takže všichni zájemci museli na nominační závody. Jakub to bral prostě jako zkoušku, na kterou se se Shenzi poměrně těšili. Když to nedopadne, tak to nedopadne. Ne ne, tak to nebylo. Přesnější popis je, že týden před závodem doma jen chodil a pořád říkal: "určitě to nedopadne". :-D 

No a tohle je jediná fotografie, která jim bude první kolo Lesné připomínat. Trať byla zvlněná, Shenzi prý krásně makala, ale 100m před cílem při přeběhnutí asfaltu mírně zvolnila a ačkoliv docválala před koloběžkou, ten zápal do tahu už u ní vidět nebyl. Hned jsem si říkala, že Zíza moc dobře nejde a první myšlenka, co mě napadla - snad se nepřehřála, protože i přes brzké ranní starty bylo poměrně teplo. Čekala jsem na oba v cíli a jakmile zastavili, hned mi došlo proč ten vypuštěný finiš. Zíza okamžitě zvedla pravou zadní nohu a když jsem viděla prst, který měla z jara částečně vykloubený, bylo mi do pláče. Byl na první pohled opět mimo kloubní jamku, tentokrát snad ještě víc. Dokud byla holka plná adrenalinu, zkusila jsem prst za vědomí nahodit, ale pokud jste to někdy někdo zkoušel, není to úplně jednoduchá a navíc nebolestivá práce, tak jsem ji nechtěla víc týrat.

Po závodě Jakub vzpomínal a s největší pravděpodobností se úraz stal v místě, kde byl malý kopeček před minutím asfaltové cesty, která je v tomto místě položená cca 3cm nad povrch. Stačil by třeba jen o pár centimetrů delší nebo kratší krok a nic by se nestalo, ale to už teď zpátky nikdo nevrátí.

Takže jedeme na veterinu. Potřebujeme to někde zrentgenovat a vědět rozsah škod. Je zajímavé si jednou za čas zkusit veterinární medicínu i z pohledu klienta, takže po desítkách ( a to nepřeháním) telefonátů na různá pracoviště, kde měli v ten den ordinovat a třeba i ordinovali, ale nebrali telefony, jsme jeli na jediné pracoviště, kde nás vzali. Od kolegy žádná radiační ochrana, ani dotaz, zda nejsem těhotná, bez protiradiačních vest jsme vyfotili jeden snímek a já držela pusu (protože jsme ho potřebovali). Na to pan kolega konstatoval, že 14 dní v dlaze by to mělo spravit, děkujeme, nashledanou. Zapomněla jsem se zmínit, že je to pes, co má běhat ve vrcholovém sportu???

No a tak jsem se z Lesné vydala směr Praha (jo, včera v noci mě Jakub na Lesnou přivezl od autobusu, ve kterém jsem strávila 5 hodin, naspala asi 4 hodiny, ráno zavodňovala a tak se těšila na trochu odpoledního spánku, s pejsky se člověk nikdy nenudí). S kolegy kamarády jsme Shenzu přispali, prst nahodili, zabandážovali, znovu zrentgenovali a teď nás čeká otázka co dál... Nějaká řešení máme a vybrali jsme to, co je podle nás nejlepší pro Shenzi a prst, tak nám držte palečky, ať to dopadne co nejlépe.

Já s Riminkou...

Přes Shenzinky zranění jsem vůbec neměla radost z výkonu, jaký jsme s Pipčou v sobotu a v neděli na trati podali. V sobotu se nám běželo fajnově a mohli se soustředit na svůj běh. V neděli byl hromadný start trochu adrenalin, ale i to jsme zvládli.

Celkově jsme si vyběhli na Lesné pro 4.místo, čehož si velice cením. Jedním z více důvodů, proč jsem se odhlašovala z ME ICF v Belgii bylo totiž to, že přihlášeny byly závodnice s velice zvučnými jmény, které, jak jsem měla vypozorováno v sezóně, byly rychlejší než já, běhají nadupané tréninkové plány zatímco ten můj aktuálně spočívá v běhání za štěnětem, a proto jsem nějak vydedukovala, že nemáme šanci je předběhnout. Opět jsem si však připomněla, že canicross je týmový sport, ve kterém nikdy nejste sami a výsledný výkon dáváte prostě dohromady se svým psem. Jednou nemusíte mít svůj den vy, jednou váš parťák. Před závodem jsem si tak snažila uvědomit, že ambice musím nechat na startu. Pro Rimču je to závod jako každý jiný. Navíc mám pocit, že když jdu na start nervózní a mám tepovku 120/min, nemám už prostě při běhu moc z čeho čerpat. Těžko říct, čím to bylo, ale tento závod nám prostě sednul. Ve Švédsku je trať podobná, zvlněná, široké cesty, těším se na ní.

TÍMTO ZÁVODEM JSME SE TEDY S RIMINKOU KVALIFIKOVALY NA MS IFSS ve švédském Nybro, kde nás a naše pejsky budou podporovat firmy canvit svými doplňky pro výživu psů, mazliceknamiru s nejpohodlnějšími pelíšky, vodítky atd. a OriginalBARF.cz, kteří nám poskytují masíčko výborné kvality pro celou naši smečku.

Závěrem bych chtěla poděkovat TJ Sokol Maxičky a pořadatelce Marušce Ševelové za organizaci závodu. Z mého pohledu vše klapalo hladce. ;-)