Horská výzva I. - Vysočina

28.04.2019

Zřejmě nám ta dodržování tvrzení moc nejdou, respektive Jakubovi. Vzpomínáte, jak po loňské HV v Krušných horách prostě řekl, že už opravdu nikdy? Tak jeho opravdu nikdy znamená za cca rok. V sobotu 27.4.2019 se s Riminkou postavil znovu na start další horské výzvy. No a mě to dává stále naději, že když mi Jakub na otázku svatby odpovídá nikdy, bude to cca za rok. :-D

Vysočina aréna, SHORT, 16,5km, převýšení 330m

ZMĚNY NA STARTU?

Pořadatelé pro rok 2019 vyslyšeli námitek ke startům a přinesli nějaké změny. Canicrossaři/dogtrekaři budou ve Vysočině startovat až ZA běžci bez psů. Ti z nich, jejichž pes bude mít nasazen náhubek, budou startovat v předních řadách. Psi bez náhubků v dalších řadách za nimi. Náhubek majitel samozřejmě v rozumné vzdálenosti od startu, kterou uzná za bezpečnou, psovi dle uvážení sundá. Hned po příjezdu se potkáváme v aréně s Andrejkou Ledererovou a tak se po zkušenostech ze startů z předchozích závodů domlouváme, že budeme startovat u sebe. Na startu samozřejmě vidíme i staré známé tváře, takže Adrejce říkám, koho z pejsků znám a jsou bezkonfliktní a kteří zase ne. ;-)

DOJMY Z ORGANIZACE A TRATI...

Já jsem z HV na Vysočině zcela unešená. V začátku tedy trochu proklínám ten nápad pořadatelů nás vypustit až za běžci, protože psi samozřejmě nejvíce rvou prvních pár kilometrů. No a tak se poctivě prokousáváme davem. Snažím se nikomu ani s Lexem neplést, ale ne vždy se mi to v chumlu daří a tak se velice slušně omlouvám a ujišťuji, že je vše v pohodě. Trať vede z počátku Vysočina arénou a po cca 1,5km znovu probíháme startovní bránou. Hned mi dochází, že psi si budou určitě myslet, že jsme v cíli. Ale přes povzbuzení běží krásně dál. Běžíme přes děrované kovové schody /takové ty, co občas potkáte ve skalách nebo při nastupování do vlaku/, Lexuš je na ně ale zvyklý, takže bez zaváhání mažeme dál. :-)

Trať je proti těm závodům, na kterým jsme byli, velice dobře a často značená "mlíkem" a tabulkami s označením trati, u kterých jsem se asi 2krát musela kousíček na trati vracet, neb byly až za místem odbočení, zatímco já jsem je čekala logicky před ním. Žádný velký problém. ;-) Trať vede v blízkosti rybníků Sykovec a Medlovský, do kterých přitéká spousta potoků a proto je kde chladit psy, čehož hojně využíváme. Prakticky 11 kilometrů běžíme s Andrejkou více méně stejným tempem, takže občas prohodíme pár slov, je to fajn. Trať nám utíká tak, že mě napadne se podívat na hodinky až na 9.kilometru. No a to už jsme za půlkou, paráda! Když máte super parťáka na běh, trasa utíká sama, psi se povzbuzují a hecují navzájem, super, super. :-)

No a trať? Ta vede tudy, kudy by chtěl každý pejskař běhat. Pešinky, uličky, někdy často skrz les cestička označena jen mlíkem na stromech. Přes pěšinky jsou občas popadané stromy, míjíme krásná rašeliniště, dřevěné lávky. Běžíme po březích rybníků cestičkami pro jednoho člověka, které se zalamují okolo vzrostlých stromů, rákosí... Přesně taková trať naše psy baví. I po doběhu jdu za organizátorem mu trať pochválit. :-)

A jsme v cíli...

JÁ S LEXEM - 2.místo/18 v kategorii SHORT dogtrekking ženy

Nakonec byla v cíli dříve pouze naše "vodička-trenérka-parťačka-kamarádka" Andrejka s Larou. Nikomu jsem víc vítězství nepřála, protože z něj měla upřímnou radost. ;-)