Rimi
Rimi od Nezdického potoka
Stránku o Rimince píšu jako poslední... Trvá to týdny, než se odhodlám... Doma jsme museli udělat rodinnou poradu a Jakub mi vyprávěl, jak k Pípě přišel. Pořizoval si jí totiž ještě před tím, než jsme se poznali.
Doma jí neřekne nikdo jinak než Pípa, Pipina, Pipís (pak taky paní krokodýlová, Rimčec, žemlička atd.).
Až mě tedy někdy uslyšíte říkat: "Jdu vyvětrat pipinu" nehledejte v tom nic jiného :-D
Sportovní fena...
Reakce na střelbu
Jak Riminka rostla, Jakub s ní začal chodit na cvičák. Dokonce se s ní začal připravovat na myslivecké zkoušky, ale problém nastal u reakce na výstřel. Dodnes Pípa po prvním výstřelu strne, stáhne ocas, svěsí uši. Po druhém výstřelu začne okamžitě prchat na druhou stranu od zdroje zvuku. Od té doby, co ale není ve smečce sama, zvládá například Silvestr naprosto v pohodě. :-)
Kachny, vážky, myšáci...
Srnu by ta naše fena určitě neulovila, navíc by po výstřelu zřejmě utekla neznámo kam. :-D Pokud by se ale pořádaly závody v lovení vážek, chytání kachen či hrabání myšáků, nenašli byste pracovitější fenu. :-D Když jí vypustíte u rybníka, můžete si s klidem sednout na několik hodin na hráz a s úžasem sledovat, co všechno za práci stihne. :-D
Riminka je Jakubův první pes. Chtěl fenečku aktivního plemene a tak vybíral mezi ohaři. Pointříci se mu zalíbili povahou i velikostí, našel si chovatelskou stanici, která měla štěňátka a odvezl si domů jednu ze 2 žemlových feneček, které měli k dispozici. V tu dobu již byly Rimče 4 měsíce, takže již měla základy hygieny. Žádné lítání ven co hodinu, utírání loužiček. To všechno Jakub poznal až u Shenzinky. :-D
Born to run... Zrozena k běhu...
Rimča je jako Forest Gump. Úplně neloví krevety, ale když se narodila, tak jí řekli: BĚHEJ a tak běhá. Jakmile ji vypustíte do přírody, všude si najde nějakou práci a vymetá kde může. Když ale jdeme celou smečku venčit v polední pauze, je to někdo úplně jiný. Vleče se jako poslední za mnou na vodítku a když má jóóó dobrou náladu, občas teda zařadí "dvojku" a popoklusne.
Má svůj svět...
Ano, přesně jak zpívá Michal David. Rimča má prostě svůj svět. Na rozdíl od australáka, který je připraven pro vás ve vteřině udělat cokoliv, pointer pracuje sám a tak vás klidně několik hodin vůbec nepotřebuje... Problém nastává ve chvíli, kdy je princezně zimička nebo je v 20:00 prázdná miska se žrádlem a nikdo se nemá k tomu ji naplnit... :-D
Rimča potřebuje člověka dále k tomu, aby mu mohla vlézt pod peřinu. V tu chvíli se z jinak nekontaktní feny stává naprostý mazel, který vás zahřeje tak, že ji z pod peřiny za chvilku zase rychle zase šoupete ven :-D
Je to prostě smolař...
Tak vždycky Rimince říká Jakub, když zase donese nějaké zranění... Troufám si tvrdit, že ta fena měla zraněné nebo nemocné snad už úplně všechno :-D (bráno samozřejmě s nadsázkou). V létě to jsou nejčastěji šrámy od větví nebo záněty kůže od stébel travin, přes poštípání hmyzem, v zimě nejčastěji rozříznuté polštářky od ledu či ostrého sněhu nebo odřený hrudník, kvůli kterému nosí již speciální ochrannou vestu.
Ona je hlavním důvodem, proč stále ještě pracuji jako veterinární lékař, protože její ošetřování by se nám jinak dosti prodražilo. :-D
Najít 3 fotografie, na kterých bude mít Rimča někde na těle obvaz, mi nezabralo ani tolik času, kolik jsem si myslela. :-D
Dříč, makáč...
Rimča se za necelé 3 roky sportování projevila jako srdcař... Na trati nechá pro Jakuba vše. Když na to ale přijde, je jí vcelku jedno s kým běží, hlavně že běží. :-)
NEMÁ TOLIK SÍLY, MILUJE RYCHLOST...
Nemá takovou sílu jako Shenzi nebo Lex, ale po startu nasadí plynulé tempo a i se svými 21kg hodně běžci v tahu pomůže. Co má ale určitě radši, je rychlost kola nebo koloběžky, pokud jí člověk ušlape. ;-)
